La mia focaccia

Nejdřív ji zkoušel upéct můj bratr, pak jsem se pro rozhodla vyzkoušet to i já. Poprvé jsem pekla nějaké pečivo a poprvé jsem udělala kynuté těsto. Foccacia - tedy italský druh chleba je velmi jednoduchou záležitostí.

Stačí mít doma mouku a droždí. Nic jiného (při předpokladu, že jste vlastníkem funkční trouby a kohoutku s vodou) totiž ani na těsto nepotřebujete.

Postupovala jsem podle receptu Emanuela Ridiho.

Potřebujete:
Těsto - 500g hladké mouky, půlka droždí, 400ml vlažné vody

Navrch: hrubozrnná sůl, tymián, rozmarýn, olivový olej
























1. Ve vlažné vodě rozmíchejte kvasnice, postupně prosívejte mouku a vypracujte hladké těsto.
2. Mísu s těstem překryjte utěrkou a uložte na teplé místo, aby lépe vykynulo.
3. Vykynuté těsto rozdělte na dvě poloviny.

4. Bochánky jemně špičkami prstů roztahujte, tvořte důlky, pokropte olivovým olejem, posypte solí či bylinkami. Těsto je velmi jemné, pozor na díry uprostřed placky, kterou vyrábíte, těsto se zde pálí.

5. Pečte na vysoké teplotě (Ridi uvádí 250°C), neustále kontrolujte. Jakmile začne focaccia zlatavět, neotálejte s vytáhnutím z trouby. Pokud je zlatavá moc (jako ta moje), tvrdne.

Po upečení jsem focacciu ještě počesnekovala (jako topinku) a můžu jen doporučit. Přeji dobrou chuť.

Liebster blog award

Spustila se lavina jménem Liebster blog award. Slyším o ní poprvé a o to víc mě tedy potěšilo, že jsem se o ní dozvěděla proto, že můj blog byl na ni nominován. Původcem tohoto počinu byla blogerka Audrey a tímto jí chci moc poděkovat.

A o co tedy jde? Liebster pochází z němčiny a znamená to doslova - nejoblíbenější. Je to ocenění jiného blogera/blogerky, která byla předtím také nominována. Nominovaný nesmí mít více jak 200 členů, musí zodpovědět 10 otázek od ''nominátora'' a dalších 10 připravit pro toho, koho si vybere také nominovat.

A jaké otázky si na mě teda Audrey připravila?

Vintage love

Pro neznalé pojmu vintage jde o věci, které by měly dávno mít za zenitem, nicméně stále se dají nosit  a používat a dokonce mohou nejen dobře vypadat  ale navíc ještě odpovídat současným módním trendům
Vintage věci miluju, nejenom že dobře vypadají, jak jsem již zmiňovala, ale taky hodně vydrží. Dříve se totiž věci, na rozdíl ode dneška, vyráběly na výrdrž, zatímco teď spíše na spotřebu.

Přesvědčte se na následujících fotkách sami.


1. Babiččino psaníčko
Tohle psaníčko bylo objeveno jednou, když jsem se chystala na retro ples. Půjčila mi ho babička a pak už jsem jí ho nevrátila, nosím ho intenzivně tři roky a byla zakoupena někdy okolo roku 1970 přesto nevykazuje větší známky opotřebení. Navíc má i dlouhý tenký popruh, takže jej nemusím nosit jen  v ruce.

2.  Pásek se zlatou sponou
Našla jsem jej v jednom second handu a to za celých deset korun českých. Je kratší, takže vzhledem k mým proporcím sedí spíše na kalhoty s vyšším pasem. Kupovala jsem jej asi dva roky zpět, kdy zvířecí vzory ještě nebyly tak v módě. Tipovala bych ho na kousek ze začátku devadesátek.

3. Stará nová kosmetická taštička
Zdá se, že moje babička je zlatým zdrojem vintage kousků. Opět nalezeno mezi jejími starými věcmi, až na zastaralý zip je krásná. Tedy alespoň pro mě. Není moc velká, takže aspoň nemám tendence tahat miliony malovátek, které stejně nevyužívám. Stáří si nedovoluji tipovat.

4. Kožešinový límec
Původ a stáří neznámý, nalezen v šatně rodičů. Jisté je, že je to pravá kůže (nevím ale z čeho), takže bude dokonale hřát a už se těším až ho vytáhnu ven.

Omlouvám se za přepálené fotky, to je tak, když fotíte u okna s bílým parapetem. Můj výraz ignorujte, včera jsem vypila moc svařáků.

Jak jste na tom vy a vintage? Nosíte? Líbí se vám?

Růže s ostny

Staré, poztrácené nebo jen nepoužívané náušnice mohou udělat spoustu parády. Stačí chvilka a na světě je nový náhrdelník. Jednou už jsem podobnou věc vyráběla, šlo ale o náramek zde.

Konec léta

google.com

Léto je opět nenávratně pryč. Vím, že předbíhám. Ale pro mě už je oficiálně ukončené a teď mě čekají pouze povinnosti. To moje bylo úžasné - ve znamení festivalů, koupání, zábavy i práce, ale užila jsem si ho vskutku naplno a teď přichází pevný režim a čas na plánované projekty - jak na blog tak i mimo něj.

Doufám, že najdu i čas na cvičení, které jsem začala zanedbávat ještě v červnu a taky čas na malování, na které jsem od vánoc nesáhla a třeba i na italštinu - uvidíme.

Každopádně studenější počasí, teplejší oblečení, čaje s medem a teplo krbu - to jsou momentálně věci, na které se prostě těším.
Mám to tak každý rok, s každým obdobím a vlastně skoro se vším, co mě obklopuje. Je pravda, že to máme vždy takové, jaké si to uděláme a proto se raduju z blbin.
Máte to taky tak, radujete se z maličkostí ? Z jaké maličkosti jste se naposledy zaradovali?

google.com

Festivalové minimum

Moje festivalové minimum obsahuje věci se kterými bych si celou akci užila i kdyby žáby pršely. Sada nezahrnuje žvýkačky a kuřácké potřeby a nějaký alkohol, protože ty jsou samozřejmostí.

Vidí takhle opilci?

Na tenhle postup jsem si vzpomněla nedávno. Dělali jsme ho asi ve třetí třídě a mě to hrozně bavilo. Chtěla jsem si osvěžit paměť, ale záhy mě zklamala tiskárna, když nechtěla tisknout barevně. A tak tento můj projekt nedopadl vlastně úplně dle mých představ.

Původní obrázek je od malířky Claire Fletcher, je jednoduchý a celkově se mi líbí a tak jsem si myslela, že pro rozstříhání a opětovné skládání bude ideální. Omyl! Po sabotáži ze strany tiskárny jsem ho bohužel vytiskla pouze černobíle a ten už tak úchvatný nebyl. 

Pak mě napadlo ještě, zpracovat tenhle nápad na PC, na to však, co si budeme nalhávat, nejsem dostatečně vzdělaná co se práce s podobnými programy týče a tak jsem jej rychle zavrhla a nakonec jsem přece jen dala přednost nůžkám, lepidlu, ohnutým zádům a černobílé barvě, abych vám mohla dát inspirace jak se vyblbnout s nůžkami. 

Proč to dělat? Třeba budete někdy potřebovat udělat originální přání či obrázek do rámečku a právě tahle technika s vhodným obrázkem, šikovnými rukami a spoustou trpělivosti může být dobrým nápadem.

Jak na to?

1. Potřebujete: 2 totožné obrázky - nejlépe na tvrdém papíru (pokud je máte na klasickém kancelářském, opatřete si podklad z tvrdého papíru, pravítko, tužku, nůžky, lepidlo.

2. Každý obrázek si rozdělte na pruhy o stejné šířce (já jsem počet mm dělila tak, aby mi vyšlo celé číslo, což byla šířka jednoho pruhu).

3. Opatrně nastříhejte oba dva obrázky na jednotlivé proužky.

4. Jednotlivé proužky z obou obrázků lepte pod sebe. To znamená že pod sebe nalepíte první proužek z obou obrázků, druhý proužek z obou atd.

Tipy: 

• Tato technika by nemusela být marná při prostřídání proužků černobílého a barevného obrázku.
• Dále mě napadlo obrázky poskládat obráceně, tedy jeden lodí dolů a druhů lodí nahoru.
• Dopoučuji použít obrázky s tvrdším papírem, budou se lépe lepit, nebudou dělat mezírky jako mě ty moje tenké.

Tak co? Vidíte takhle, když se opijete?